Pestrolisté fialky a listové chiméry

Historie afrických fialek s pestrými (panašovanými) listy sahá do roku 1957, kdy paní Tommie Louise Odenová náhodou objevila na své standardní zelenolisté fialce panašovaný list. Byl to výsledek dědičné poruchy u odrůdy White Pride, tehdy jednoho z nejlepších kultivarů s plnými bílými květy. Paní Odenová pěstovala tuto bíle panašovanou rostlinu po devět generací, aby ověřila její barevnou stálost, a poté byla v roce 1967 registrována v AVSA pod názvem Tommie Lou. Po dalších 11 let se šlechtitelé neúspěšně pokoušeli vyšlechtit jiné panašované odrůdy. Nakonec Harold Reinhardt a Lyndon Lyon představili druhou generaci panašovaných fialek jako Top Dollar, Nancy Reagan, Happy Harold či Lyndy Lou. Dnes jsou tyto rostliny tak populární, že se někteří šlechtitelé zaměřují pouze na produkci panašovaných odrůd.

Jak vzniká panašování?

Nejčastější příčinou barevných znaků na listech je recesivní cytoplasmatická mutace. Možná si ještě pamatujeme z přírodovědy, že každá rostlinná buňka se mimo jiné skládá z jádra, které nese genetický kód, a cytoplazmatu, což je tekutina obklopující jádro. V cytoplazmatu se nacházejí plastidy obsahující chlorofyl - zelené barvivo umožňující fotosyntézu. Jsou-li všechny plastidy v pořádku, tak obsahují dostatek chlorofylu a fialka má klasické zelené listy. Někdy se však stane, že tato tělíska „onemocní“ a hladina chlorofylu poklesne. U afrických fialek bývají zpravidla postiženy jen některé buňky, proto jsou listy různě žíhané. V zelených částech listu probíhá i nadále fotosyntéza, ostatní části jsou netečné. Barva panašování je závislá na přítomnosti listového barviva, které chybějící chlorofyl nemůže stínit. Listy fialek tak mohou mít bílé, růžové, bronzové, žluté nebo stříbrné znaky.

Péče o panašované fialky

Panašované fialky pěstujeme podobně jako tradiční odrůdy. Díky nižší hladině chlorofylu však hůře zpracovávají živiny a světelnou energii a jsou více citlivé na stres a nemoci. Pro dobrý růst a bohaté květenství je potřeba zajistit jasné světlo (ne slunce) působící okolo 12 hodin denně. Půda by měla být vzdušná, s přiměřeným obsahem dusíku a s pH okolo 6,8 - taková hodnota podporuje dobré vstřebávání živin a násadu květů. Teplota v noci může klesnout až k 15°C, přes den by se měla pohybovat okolo 20-22°C. Teploty nad 26°C mají vliv na půdní bakterie, které aktivují schopnost rostliny produkovat vyšší hladinu chlorofylu. Fialka pak dokáže absorbovat více dusíku a nové listy se rodí zelené bez zajímavého panašování. Pokud naopak rostliny umístíme do dlouhodobě příliš chladné místnosti, může podíl chlorofylu klesnout natolik, že zapříčiní úhyn celé rostliny. Výrazná panašovanost, kdy je rostlina téměř celá bílá, vypadá možná efektně, ale pokud nechceme o fialku přijít, měli bychom jí dopřát teplejší prostředí. Pro množení listovými řízky vybíráme listy s co největším podílem chlorofylu, tedy zeleně. Ideální období pro množení je časné léto, kdy jsou teploty v místnostech vyšší a panašované odrůdy mnohem zelenější. Při rozesazování malých rostlinek od mateřského listu si rovněž musíme pohlídat hladinu chlorofylu, potomci by měli mít alespoň z poloviny zelené listy.

Typy panašovaných odrůd

Srdéčková pestrolistost (korunní nebo také Champion)

Ze středu rostliny vyrůstají pestrobarevné lístky, které postupně zelenají. Střed růžice tak může být žlutý, růžový nebo krémový, zatímco starší listy v nejspodnějších řadách jsou již zelené. Tento typ panašování je při vhodných pěstebních podmínkách poměrně stabilní a dobře se přenáší na potomstvo. Musíme ovšem dávat pozor, abychom neodstraňovali zbytečně mnoho starších zelených listů, na kterých je rostlina existenčně závislá. Fialky s korunní pestrolistostí nehnojíme dusíkatými hnojivy a rovněž je nevystavujeme teplotám nad 26°C, jinak ztrácejí své panašování. Příkladem jsou odrůdy Rob's Slap Happy, Candy Fountain či Fairy Castle.

Srdéčková pestrolistost.Srdéčková pestrolistost.

Tommie Lou

Jedná se o nejrozšířenější typ panašování, jehož název je odvozen od jména první registrované panašované fialky. Okraje listů jsou zbarveny bíle, smetanově nebo růžově, zatímco střed listu je zelený. Tento typ panašování se výborně přenáší na potomstvo a při vhodných podmínkách je i barevně stabilní. Podobně jako u fialek s korunní pestrolistostí nehnojíme hnojivy s vysokým obsahem dusíku a nedáváme na teplé stanoviště, jinak se panašování postupně vytratí. Pokud snížíme teplotu a zasadíme do substrátu s nižším obsahem dusíku, bude další generace listů vyrůstající ze středu rostliny opět panašovaná. Odrůd s tímto typem panašování je obrovské množství, namátkou vyjmenujme Buckeye Seductress, Le-Karusel', Frozen in Time, Ma's Glass Slipper a další.

Panašovaný list typu Tommie Lou.Panašovaný list typu Tommie Lou.

Mozaiková pestrolistost

Tento typ patří mezi poměrně vzácné typy panašování. Je charakteristický barevným žíháním po celé ploše listu. Je výsledkem série těžkých genetických poruch nebo mutací a mnohé rostliny umírají dříve, než dosáhnou dospělosti. Rostlina je náročná na pěstování, růžice roste velmi pomalu a množení listovými řízky je také obtížnější než u klasických zelených odrůd. Na druhou stranu je tento typ panašování barevně stabilní a pestrost listů není ovlivněna ani teplotou, ani hnojením. Typickým zástupcem jsou odrůdy Lilian Sparkler, Raspberry Sizzle nebo Witch Doctor.

Mozaiková pestrolistost.

Spontánní pestrolistost - sport

Nejméně stabilní druh panašování. Může být způsoben virem, stresem nebo dočasnou poruchou buněk. Panašování se může časem zcela vytratit nebo zůstat, nicméně u potomstva v další generaci se pravděpodobně již neobjeví.

Listová chiméra

Je nejmladším a nejvzácnějším typem pestrolistosti. Kresba na listech je poměrně stálá a není ovlivněna ani teplotou, ani hnojivy. Mezi nejznámější zástupce patří Rob's Lucky Penny, představená v roce 1997 Dr. Ralphem Robinsonem, či Harmony's Little Stinker. Typickým znakem je barevně odlišný pruh procházející středem listu. Listová chiméra, podobně jako květová, je výsledkem dílčích genetických mutací. Jedná se o stav, kdy se v jednom těle vyskytují dvě buněčné linie s odlišnou genetickou informací. Základní barva listu pochází z jednoho typu tkáně, zatímco středový pruh z druhého typu tkáně. Chceme-li získat přesnou kopii fialky s pruhovanými listy, musíme rostlinu namnožit takovým způsobem, aby potomek obsahoval oba typy genetických tkání. Listové řízky zpravidla nefungují, protože nová rostlinka se v tomto případě začíná formovat pouze z jedné - epidermální - buněčné linie, čímž dojde ke ztrátě typických pruhů. Proto množíme listové chiméry odnožemi, které obsahují oba typy tkání.

Listová chiméra.Listová chiméra.

Jiné barevné zvláštnosti na listech

Birthmark, birthmarking

Pro anglický výraz birthmark zatím nemáme žádný rozumný český ekvivalent, nicméně v doslovném překladu se jedná o mateřské znaménko. Nejedná se o typ panašování, nýbrž o zvláštní typ červené skvrnitosti, která se nachází na spodní straně listů, a která je patrná i při pohledu shora. Takové rostliny jsou nestálé a šlechtitelé je často vyřazují ze svého šlechtitelského programu - jedná se de facto o druh sportu s nestabilní barvou listů i květů. Birthmarking se objevuje spontánně bez našeho přičinění a zpravidla u odrůd, které mají ve svém rodokmenu listy s červeným rubem. Na vině může být i reakce na stres vyvolaný vysokými teplotami, změnou pH apod. Nejedná se o nemoc, pro množení se však takový list nehodí, protože skvrnitost se přenáší na potomstvo.

Birthmark, birthmarking.Birthmark, birthmarking.


Autor článku - Michaela Kroupová, vytvořeno - 15.9. 2015.

Úvodní strana | Administrace | Michaela Kroupová, 2013-2018