Zalévání a sprchování fialek

Správně načasovaná a přiměřená zálivka významně ovlivňuje zdraví a vzhled afrických fialek. Zaléváme vlažnou nebo mírně teplou vodou, jelikož studená voda způsobuje skvrnitost listů a nachlazení kořenů. Fialky standardní velikosti zaléváme obvykle 2x týdně, malé květináčky s miniaturkami nebo mladými rostlinkami až 3x týdně. Nikdy se však neřídíme kalendářem, neboť každá rostlina má jiné nároky na množství vody. Při zalévání je potřeba zohlednit velikost a stáří rostliny, velikost kořenové soustavy, složení substrátu i naše pěstební podmínky. Proto zaléváme pouze ty rostliny, které to potřebují.

Mezi pěstiteli je zakořeněný mýtus, že africké fialky musíme zalévat výhradně spodem do misky, protože kdyby se na list dostala kapka vody, fialka by nám hned uhynula. Tuto teorii podporují mnohé články v magazínech, které píšou redaktoři nemající o opravdovém pěstování fialek ani ponětí.

Způsob zalévání je záležitostí osobních preferencí. Tolik protěžovaná zálivka spodem do misky může být pohodlnější, jsou s ní ovšem spojená i určitá rizika. Pokud do misky nalijeme vody málo, nemusí se potřebné množství vody dostat až k vrchním kořínkům a rostlina strádá. Jestliže vody nalijeme hodně, je nutné přebytečnou vodu po hodině vylít, aby nedošlo k zahnívání kořenů. U kolekcí s dvěma sty a více exempláři lze však toto jen stěží dodržovat. Při zálivce do misky je vhodné alespoň jednou za měsíc propláchnout substrát od nahromaděných solí. Ty vytvářejí na povrchu zeminy nevzhledné žlutohnědé krusty, které mohou poškodit nejen řapíky listů, ale i krček rostliny, který je pak náchylnější ke hnilobě. Také rozpad srdíčka bývá často způsoben vzlínáním solí, zvláště je-li rostlina zasazena příliš hluboko do zeminy a spodem přihnojována.

Zálivka shora pod listy může být vzhledem ke tvaru růžice méně pohodlná, pro fialky je ale vhodnější. Zejména pak pro mladé rostliny, které ještě nemají natolik vyvinuté kořínky, aby si braly vodu z misky. Při zálivce shora nedochází k nadměrnému zasolení povrchu zeminy. Já zalévám všechny své rostliny shora pod listy a myslím si, že výborně prospívají. Záleží opravdu na každém z nás, jakou metodu si vybere, ovšem mýtus, že se fialky musí zalévat pouze spodem do misky, je třeba brát s velkou rezervou.

Pokud máme dobře vylehčenou zeminu, udržujeme ji stále mírně vlhkou. Rostliny zaléváme raději častěji a menším množstvím vody. Fialky pak mají svěží zelené listy, bohatě kvetou a netrpí stresem. Mnozí pěstitelé doporučují zalévat fialky až ve chvíli, kdy je zemina suchá a listy povadlé, ale tato metoda se mi vůbec neosvědčila. Nepravidelná zálivka může být příčinou usychání jemných kořenů, které pak nejsou schopné přijímat vodu. Při následné hojné zálivce dochází k jejich uhnívání a klesá vitalita celé rostliny. Typickým projevem jsou matné nebo nažloutlé listy a předčasně uvadající květy. Stejně nebezpečné je ovšem pro fialky i nadměrné zalévání, které vede k rozvoji houbových chorob, hnilobám krčku a srdíčka. Potíže mívají obvykle ti pěstitelé, kteří sázejí své fialky do těžkých upěchovaných substrátů.

Zda potřebuje fialka zalít poznáme snadno: květináč je při potěžkání v ruce velmi lehký, substrát je pod povrchem suchý a nedoléhá k okraji květináčku. Někteří pěstitelé mají v květináči zapíchnutou špejli. Jestliže je po vytažení suchá, je nejvyšší čas fialku zalít. Zkušení pěstitelé poznají i pouhým pohledem na rostlinu, že potřebuje vodu. Ke snížení četnosti zálivky v letním období můžeme do substrátu přimíchat biologicky rozložitelné granuláty, které mají schopnost vázat na sebe přebytečnou vodu a uvolňovat ji dle potřeb rostliny. U nás je možné zakoupit například výrobky Hydrogel a Geohumus.

Jednou z často používaných metod zalévání je také knotová závlaha.

Rosení a sprchování fialek

V literatuře a na internetu se často uvádí, že se na listy nesmí dostat voda, jinak by uhnily. Jak už jsem psala výše, jedná se o nesmysl. Fialky nejsou žádné suchomilné rostliny a přestože mají svůj původ v Africe, nepocházejí z pouštních oblastí. Právě naopak. Původní botanické druhy se vyskytovaly na okrajích tropických horských lesů nebo podél stinných břehů divokých řek, kde vzdušná vlhkost nezřídka dosahovala 70 a více %. Ke zdárnému růstu potřebovaly fialky vlhko a polostín. Je pravda, že dnešní odrůdy jsou již zdomácnělé, ale to nic nemění na tom, že jim podobné podmínky vyhovují i dnes.

Rostliny, které nemám na knotech, zalévám výhradně shora a několikrát do měsíce je sprchuji ve vaně. Listy se lesknou, jsou krásně zelené a nemají nevzhledný šedavý povlak od prachu. Pokud dodržíte několik zásad, není důvod, abyste své rostliny nemohli koupat také:

  • fialky sprchujeme vlažnou vodou
  • nepoužíváme tvrdou vodu ze studní, která zanechává na listech bělavé flíčky (pouze kosmetická vada)
  • rostlinu nad umyvadlem nakloníme, aby špinavá voda stékala z listů mimo květináč
  • teplota v místnosti by neměla klesnout pod 18°C, aby se rostlina nenachladila
  • mokré fialky nestavíme na osluněný parapet, aby nedošlo k popálení listů
  • dokud srdíčko zcela neoschne, neotvíráme okno


Autor článku - Michaela Kroupová, vytvořeno - 1.3. 2013, poslední aktualizace - 10.3. 2016.

Úvodní strana | Administrace | Michaela Kroupová, 2013-2018