Množení afrických fialek listovými řízky

Africké fialky lze množit různými způsoby: listovými řízky, odnožemi a květními stvoly. Často se na internetu setkáváme s poučkou, že fialky lze množit také semeny. To však není zcela přesné vyjádření, neboť v případě moderních kultivarů získáváme ze semen nové kultivary, nikoliv klony mateřské rostliny. Většinu fialek snadno rozmnožíme listovými řízky. Množíme tak klasické kultivary z obchodu i šlechtěné fialky s fantazijní kresbou nebo pestrobarevnými listy; tedy všechny kultivary kromě chimér. U nich se typické vybarvení při množení listem nezachová.

Ideálním obdobím je pozdní jaro, kdy se prodlužují dny a mateřské rostliny jsou v plné síle. Listy dobře zakořeňují a již po šesti měsících se můžeme těšit z nové kvetoucí rostlinky. Také na podzim a v zimě lze množit fialky, ale vzhledem k nedostatku denního světla trvá celý proces mnohem déle. Rostlinky pěstované pod umělým osvětlením však můžeme množit po celý rok. Teplota v místnosti by se měla pohybovat mezi 20-26°C, ale i při nižší teplotě - okolo 18°C - bývá množení bezproblémové.

Základem úspěšného množení je zdravá mateřská rostlina, ze které vylomíme dostatečně zralý list. K množení se nehodí starší blednoucí listy ze spodní řady růžice, poněvadž nemají dost energie a při zakořeňování uhnívají. Vhodné nejsou ani mladé listy z vrcholu růžice, z nichž pak vyrůstají slabé rostlinky. V případě panašovaných fialek vylamujeme listy s co největším podílem zelené barvy. Čím méně zelené plochy listy mají, tím hůře zakořeňují a častěji uhnívají. List vylamujeme z fialky tak, že zatlačíme na místo, kde se řapík listu napojuje na krček rostliny. List nestříháme nůžkami, protože hnijící zbytky řapíku pak na rostlině nevypadají hezky.

Seříznutí řapíku africké fialky

Úprava listového řízku

Po vylomení listu je vhodné konec řapíku šikmo seříznout. Řez provádíme čistým ostrým nožem, aby nedošlo k rozmačkání buněk a k následnému zahnívání řapíku. Řapík listu standardní velikosti necháme 2 až 3 cm dlouhý, u miniatur ho zkrátíme na délku 1 cm. Nedoporučuji nechávat řapíky delší, po zasazení do zeminy se listy vyvracejí a máme nutkání je sázet hlouběji. Rostlinkám pak déle trvá, než se protlačí na povrch a mezitím mohou začít uhnívat. Seříznutý list dáme zakořenit do vody nebo perlitu, případně ho rovnou zasadíme do výsevního substrátu. Každý list označíme jmenovkou.

Zakořeňování ve vodě

Při zakořeňování ve vodě máme příležitost sledovat růst kořínků a v případě náhlého zahnívání řapíku můžeme postižené místo včas odříznout. Připravíme si malou skleničku s vodou, do níž vložíme listový řízek. Pokud máme doma málo místa, můžeme do jedné užší skleničky poskládat více listů naráz - listům nevadí, zůstanou-li jejich čepele mírně ponořené ve vodě. Nemáme-li úzkou sklenici, přetáhneme přes hrdlo nádoby alobal (příliš ho nenapínáme, utvoříme spíše vanu). Do alobalu provrtáme dírky a vsuneme do nich listy, které opřeme o okraje nádoby. Pokud se voda nekazí, není potřeba ji v průběhu zakořeňování vyměňovat; stačí jen udržovat hladinu vody těsně pod listovou čepelí. Přibližně po dvou týdnech se začínají tvořit jemné kořínky. Jakmile dorostou do délky okolo 10-15 mm, zasadíme každý list zvlášť do malého květináčku s výsevním substrátem a mírně zaléváme. První rostliny se objevují v následujících 3-6 týdnech.

Zakořeňování listů afrických fialek ve vodě Do jedné sklenice můžeme poskládat více listů naráz.
Tento list zakořenil ve vodě. Kořeny jsou již dostatečně dlouhé, a tak můžeme list zasadit do zeminy. Malé sazeničky se klubou na povrch.

První rostlinky se na svět klubou zhruba po dvou měsících od vylomení listu. Je to ovšem individuální, někdy to trvá pouhý měsíc, jindy i 4 měsíce. Záleží na kondici listu, na pěstebních podmínkách i na daném kultivaru. Rostlinky na obrázku vpravo jsou již dostatečně velké a mohou být odsazeny od mateřského listu. Vůbec jim ale neuškodí, pokud u listu zůstanou ještě o měsíc déle.

Nezřídka se stává, že na potomky čekáme marně. Jestliže se ani po 6 měsících neobjeví na povrchu substrátu žádné rostlinky a list je přesto v dobré kondici, nezbývá než řapík listu znovu seříznout a proces množení zkusit zopakovat. Někdy se jen rostlinky nemohou protlačit přes kořenový bal, nebo rostou směrem dolů. V tom případě jemně prokypříme zeminu a mateřský list i s potomky přesadíme do většího květináče.

Zakořeňování v perlitu

K zakořeňování miniaturních lístečků a odnoží se výborně hodí perlit. Ten slouží listům jako opora a drží je nad hladinou vody. Do nádobky nasypeme perlit, zapíchneme do něj listy a pozvolna doléváme vodu tak, aby byl perlit zcela mokrý a hladina sahala pod horní zrnka perlitu. Vodu pravidelně doléváme. Jakmile listy zakoření, přesadíme je do substrátu. Výhodou perlitu je hlavně to, že kořeny postupně prorůstají perlitem a tím si vytvářejí vzduchové kapsy. Po přesazení listů do zeminy s kořeny obalenými perlitem pak méně často dochází k jejich zahnívání. Stejnou službu jako perlit udělá při zakořeňování také vermikulit, je však o něco dražší.

Zakořeňování v perlitu Zakořeňování v perlitu

Zakořeňování v zemině

K zakořeňování listů v zemině používáme výsevní substráty s nízkým obsahem hnojiv, například supresivní substrát od Forestiny smíchaný s perlitem. Seříznuté listy zapíchneme do zeminy a mírně zalijeme. Není potřeba žádných kořenových stimulátorů, listy fialek výborně zakořeňují i bez nich. Doporučuji vložit listy do pařeniště nebo sáčku. V pařeništi si listy udrží kolem sebe příznivé klima podporující tvorbu kořenů a růst mladých rostlinek. Substrát nepřesychá ani netěžkne častým zaléváním, takže nedochází k hnilobě kořenů. Listům musíme zajistit dostatek světla, nikdy je však neumisťujeme na přímé polední slunce, uvařily by se. Mladé rostlinky se začínají klubat na povrch po 4-12 týdnech od odebrání listu z mateřské rostliny.

Zakořeňování v zemině Zakořeňování v zemině

Proč listy uhnívají?

Čas od času se přihodí, že nám list i přes veškerou snahu uhnije. Nezoufejte, stává se to i těm nejzkušenějším pěstitelům. Příčinou nezdaru bývá obvykle jedna z následujících situací:

  • list byl příliš starý nebo ve špatné kondici a neměl dost energie na tvorbu potomků
  • list jsme seřízli tupým nožem, došlo k rozmačkání buněk a k následnému uhnívání
  • list se nachladil ve studené vodě na chladném parapetu či v průvanu
  • list se uvařil na příliš osluněném parapetu v uzavřeném pařeništi
  • substrát byl příliš hutný a mokrý, došlo k hnilobě řapíku
  • substrát byl přesušený, list začal uvadat a po zalití také uhnívat
  • na podzim a v zimě listy hůře zakořeňují, projevuje se nedostatek světla

Začínajícím pěstitelům nedoporučuji nakupovat velké množství listů naráz. Péče o velkou sbírku je časově, fyzicky i psychicky náročná, mnohdy něco přehlédneme. Dílo se nedaří a listy postupně odcházejí. Zklamání pak může být natolik velké, že na pěstování fialek zbytečně zanevřeme.

Oddělování rostlinek od listu

Z jednoho listu vyrůstají průměrně dvě až tři rostlinky, ale často jich bývá i více. Když mají alespoň čtyři lístečky, můžeme je opatrně oddělit od mateřského listu. Nezkušení pěstitelé mohou nechat rostlinky u listu o něco déle. Každou rostlinku zasadíme do vlastního květináče s lehkým výsevním substrátem, označíme ji jménem, vložíme do pařeniště a mírně zaléváme. Mateřský list můžeme vyhodit, nebo ho použít k dalšímu množení; záleží na jeho kondici. V prvních týdnech rostou sazeničky velmi pomalu, poté však dochází k rychlému růstu středových listů a formování růžice. Po třech až čtyřech měsících přesazuji rostlinky do finálních květináčů, v nichž zůstávají až do dospělosti - miniaturní fialky sázím do květináčů o průměru 6 cm, polominiatury do 7 cm a standardy do 9 cm. Větší květináče nepoužívám ani pro ty největší fialky.

Oddělování rostlinek od listu   Oddělování rostlinek od listu

Mateřský list vyjmeme z květináčku, prsty uchopíme rostlinku a lehkým tahem ji oddělíme od listu. Pak ji zasadíme do substrátu a vložíme do pařeniště. V zahradních centrech se prodávají profesionální pařeniště, bývají však poměrně drahá. Místo nich nám mohou skvěle posloužit obyčejné zákuskové krabice, případně různé jiné průhledné plastové krabice s víkem.


U panašovaných kultivarů je oddělování rostlinek o něco složitější. Často vyrůstají s vysokým podílem bílé, růžové nebo žluté barvy. Pokud se jedná o fialku s tradičním nebo mozaikovým panašováním, musíme nechat rostlinky u mateřského listu tak dlouho, dokud nezačnou nové středové lístečky vyrůstat s větším podílem zelené barvy. Rostlinky s nízkou hladinou chlorofylu nejsou schopné samostatné existence a předčasné oddělení od listu by mohlo vést k jejich úhynu. U srdéčkového panašování se jedná o jiný typ mutace a listy se postupně během svého dozrávání vybarvují. S dřívějším odsazením od mateřského listu se obvykle vyrovnají o něco lépe.

Oddělování rostlinek od listu   Oddělování rostlinek od listu

Zatímco rostlinka vlevo je dostatečně zelená a může být oddělena od mateřského listu, rostlinky vpravo mají velmi nízkou hladinu chlorofylu. Abychom podpořili růst nových zelených listů (u tohoto kultivaru původní lístečky svou barvu již nezmění, musíme čekat na nové), přesadíme list i s potomky do květináče s čerstvou zeminou.


Autor článku - © Michaela Kroupová

Úvodní strana | Administrace | Michaela Kroupová, 2013-2019