Množení chimér květním stvolem

U afrických fialek označujeme jako chiméry takové rostliny, které mají pruhované květy, a které jsou z genetického hlediska tvořeny dvěma odlišnými typy pletiv. Většinu běžných fialek lze množit prostřednictvím listových řízků, z nichž získáme kopie mateřské rostliny. Chiméry ale nemnožíme listovými řízky, jelikož potomci vypěstovaní z listu chiméry ztrácejí pruhované vybarvení.

Abychom pochopili, proč se u chimér nepřenáší informace o barvě květu prostřednictvím listového řízku, musíme si vysvětlit několik důležitých faktů. Listy fialek jsou kromě jiného tvořeny dvěma základními typy pletiva: epidermálním neboli krycím pletivem (pokožkou) a mezofylovým pletivem, které se nachází mezi svrchní a spodní pokožkou listu. Jakékoliv běžné fialky nesou v obou typech pletiva stejnou genetickou informaci o barvě květu. Naopak chiméry mají geny v obou pletivech odlišné - jiná informace se nachází v epidermálním a jiná v mezofylovém pletivu. Epidermální pletivo dává vzniknout vnější části chimérického květu, zatímco mezofylové pletivo vykresluje středový pruh chiméry. Když množíme jakékoliv fialky (běžné, fantazijní i chiméry) listovým řízkem, utváří se zárodek nové rostliny vždy a pouze z epidermálního pletiva. A to představuje v případě chimér problém. Protože nové rostlině chybí genetická informace z pletiva mezofylu od chimérické matky, dochází ke ztrátě pruhovaného zbarvení.

Květ chiméry

Chceme-li získat kopii chiméry s pruhovanými květy, musíme rostlinu namnožit takovým způsobem, aby se na potomka přenesly oba typy pletiva. Toho docílíme odnoží nebo květním stvolem. Množení pomocí květních stvolů je metoda poměrně náročná a zdlouhavá, vyžaduje pečlivého pěstitele. Ani jedna z metod navíc není 100% spolehlivá, tu a tam se vybarvení na potomka nepřenese. Proto jsou chiméry mnohokrát vzácnější a dražší než běžné kultivary, k namnožení chimér potřebujeme více času a úsilí.

Více informací o chimérách naleznete v článku: Chiméry: tajemství pruhovaných květů

Množení chimér květním stvolem

U většiny fialek se na květním stvolu nacházejí palístky, tedy drobounké páry lístků, v jejichž patě se ukrývá tzv. spící pupen. Jestliže stvol utrhneme a zasadíme, pupen se probudí a vyroste z něj nová rostlina. Jelikož vyrůstá z pupenu a ne z jediné buňky jako u listového řízku, je vysoká pravděpodobnost, že si zachová znaky chiméry. Z fialky vylomíme takový stvol, který má dobře vyvinuté palístky, otevřené květy i malá poupata, což indikuje dostatečnou zralost stvolu. Vrchní část s květy a poupaty odřízneme asi 3 mm nad palístky a stonek zkrátíme na délku okolo 2 cm. Do kelímku nasypeme perlit nebo vermikulit, dolijeme vodu a zasadíme stonek tak, aby se palístky zlehka dotýkaly substrátu. Kelímek vložíme do pařeniště a umístíme ho na světlé místo bez slunce. Po šesti až dvanácti týdnech můžeme nad palístky spatřit zárodek mladé rostliny. Než doroste do výšky několika centimetrů, uplyne mnohdy i půl roku. Když je rostlinka dostatečně velká, oddělíme ji od květního stvolu a zasadíme do vlastního květináčku.

Zakořeňování listů afrických fialek ve vodě   Do jedné sklenice můžeme poskládat více listů naráz.

Z čerstvě vylomeného stvolu odřízneme všechny květy a poupata. Stvol musí být naprosto zdravý a svěží, květy nesmí jevit známky uvadání, jinak stvol během několika dní po zasazení shnije. Seříznuté stvoly zapíchneme do perlitu a zalijeme vodou až po spodní hranu palístků.


Zakořeňování listů afrických fialek ve vodě   Do jedné sklenice můžeme poskládat více listů naráz.

Během několika týdnů až měsíců začnou těsně nad palístky rašit nové rostlinky. Zatímco z listového řízku získáme mnohdy až 10 mladých rostlinek, v případě květního stvolu můžeme počítat jen s jednou, maximálně dvěma rostlinkami. Když trošku povyrostou, opatrně přesadíme celý stvol i se zárodky rostlinek do výsevního substrátu. Po několika měsících můžeme rostlinky oddělit lehkým tahem od mateřského stvolu. V této fázi je potřeba zacházet s rostlinkou velmi opatrně, neboť je mnohem křehčí než odnož vyrůstající z krčku dospělé fialky. Po oddělení necháme rostlinku zakořenit v perlitu nebo ve výsevním substrátu a dále pěstujeme jako běžnou mladou rostlinu.

Nová rostlinka chiméry musí vždy vyrůstat těsně nad palístky, a to v místě jejich napojení na stonek, jak je patrné z obrázku výše. Vyroste-li nová rostlina mimo tuto oblast, například uprostřed stonku nebo u kořenů, nebude s největší pravděpodobností pruhovaná. Důvodem je to, že se tato rostlinka neutváří z hotového pupenu, nýbrž z epidermálního pletiva podobně jako při množení listovým řízkem.


Autor článku - © Michaela Kroupová

Úvodní strana | Administrace | Michaela Kroupová, 2013-2019